moje antidepresivum na Blog.cz

dnes to bude dost kratky

chci jen rict ze jsem si opet vzpomel ze mam todle, tendle denik, tendle ventil, zpusob jak ze sebe dostat vsecko co chci. nikdo mi tady za vic jak rok nedal ani jeden komentar, a tak sem cekal ze se to uz smazlo, nesmazalo takze budem pokracovat. mozna

ja jsem se mezitim presunul na 4chan a jeho bawww thready

taky jsem napsal jedny holce ktera to se svym blogem dotahla az do MF DNES, docela zajimavej clanek a jeste zajimavejsi blog, ona se mi ani neobtezovala napsat takze smula.

kazdopadne myslim ze sem opet neco hodim, nemam ted nejlepsi obdobi

jak jsem si nevzal ani modrou ani cervenou pilulku,
uz je to nekolik let co sem si zacal uvedomovat ze se svetem neni neco v poradku, ze svet tak jak ho zname na tom prece nemuze bejt tak spatne aby se

muselo dit to co se deje kolem, pozdeji kdyz jsem videl film matrix, a nasledujici dily, jsem si uvedomil ze presne takhle to je, nebudu se ted

rozepisovat v cem je alegorie matrixu podobna svetu okolo nas, kdo to vi ten to vi, kdo to nevi, ten by na to mel prijit sam.
ale
pote co jsem si uvedomil svet okolo sebe a odmitl ho, to znamena ze jsem odmitl to cemu se rika mainstreamova kultura, k velke nelibosti moji rodiny je

nutne dodat, jsem si myslel ze jsem si vzal cervenou pilulku, opet nebudu vysvetlovat analogii, relativne spokojene jsem nekolik let zil, zdanlive

nezavisle a mimo mainstream se zajmy ktere vetsina mych soucasniku nechapala, bohuzel jak uz to tak byva se vetsina z nich dostala do mody a zacli byt

ohromne in a free a cool a ja nevim co jeste takze jsem je musel nakonec opustit.
no
takze pred par dny jsem si sedl a premyslel a doslo my ze jsem porad na systemu zavislej uplne stejne ze volba byla jen iluzi diky ktere ma architekt

moznost napsat matrix tak aby ho skoro vsichni prijali. uprimne je to dost depresivni a tak se na to snazim vetsinou nemyslet a rikam si ze jsem na

prvnim kroku k probuzeni.

tohle jeste neni konec, protoze sem tady dohromady nic nerekl, jeste bude pokracovani

jsem, jsem programator pisici porad dokola hello world, otaku snici o svoji modrovlase lolite, milovnik beckovych filmu, ten co zanevrel na svet protoze svet zanevrel na nej, ten ktery se uz odnaucil milovat protoze je to snadnejsi cyberpunker ktery se boji budoucnosti, clovek osamocen uprostred davu, klecici na kolenou, majici sklonenou hlavu, elektron mimo svuj orbital, utopenec co uz dokopal, milovnik starych knih, vysokoskolak sedici za pokladnou, pozorovatel nejlepsich mozku sve doby znicenych silenstvim, zirajici do QIPu cekajici ze mu nekdo napise, zoufalec snici o tom ze ma Aspergeruv syndrom, slaboch co nedokaze nic dokoncit, obdivovatel darii morgendorfferove, protoze ona dokazala to co on ne, nihilista sedici pred kostelem, masochista bojici se ze jim neni, bezec utikajici pred vlastnim stinem, veta vytrzena z kontextu, cesta ktera nemuze byt cilem

Asi mela prvni vec kterou jsem sem napsal byt objasneni proc tenhle blog zakladam, o cem bude, a tak dal. takze:

Proc? protoze se potrebuju nekomu vypovidat a nikdo neni k necemu takovymu vhodnejsi nez anonymni masa lidi na internetu, klidne to povazujte za exibicionismus.

O cem? o cemkoliv co me behem mejch krusnejch chvil napadne, muzou to bejt moje vylevy, ruzny cancy ktery by nekdo s hypertrofovanou predstavivosti oznacil za poezii nebo to muzou bejt jen moje postrehy nebo nazory.

Jak casto? kdyz se mi bude chtit, jen doufam ze brzo dostanu nejaky zpetnou vazbu abych vedel jestli o tydle reci nekdo stoji a jestli mam zvednout kvalitu nebo jestli si to muzu delat jak chci a kaslat na vsechny.

Tak dik

zavrene dvere, vedouci do prochladleho bytu, pamatujiciho lepsi casy,
otevrena lahev, vedouci do sladkeho zapomeni, prinasejiciho vzpominky na lepsi casy,
stary okoraly chleb, nastavovany salam, laciny syr,
vysokorychlostni linka, hi-end pocitac, stare saty,
sbirka dvd zabirajici celou skrin, tu skrin kterou mela kdysi pro sebe, kdysi,
kdysi, mohlo to byt vcera, mohlo to byt pred lety, cas uz nic neznamena,
zatemnena okna, aby ani paprsek sede reality nenarusil pritmy pokoje,
temnotu ktera slouzi jako skrys,
stul pokryty soucastkami pro stale vykonnejsi a vykonejsi sestavy,
podlaha pokryta prachem z rozdrolenych dnu,
pavuciny marne se snazici zachytit unikajici cas,
az neprijemne jasna obrazovka salajici obrazy z reality ktera se stala simulakrem,
unavena vyhubla tvar zirajici do nekonecne site,
snazici se proniknout na dren mandelbrotove mnozine,
ruce ktere uz zapomeli jaka byla na dotek,
kmitaji mezi jednotlivymi symboly klavesnice,
tancici svuj nekonecny tanec v samanskem opojeni informacni technologii,
snazici se najit smysl, snazici se najit vychod,
snazici se najit vysvobozeni, skutecny svet, skutecny svet,
svet ktery ostatni nazyvaji skutecnym svetem,
neni o nic realnejsi nez reprodukce van goghovy nocni kavarny visici nad prazdnym akvariem,
noc se prohlubuje, a ja se propadam stale hloubeji do sveta kde jsem svobodny a kde lezi muj skutecny domov.